Lékařská posudková komise

23. února 2007 v 21:35 | cr
DOSTAVTE SE, PROSÍM, NA LÉKAŘSKOU POSUDKOVOU KOMISI.
Při přečtení této věty každého z nás zamrazí, mně se ještě udělá špatně od žaludku a naskáčou mi červené fleky na krku. Nenávidím to, cítím se tam méněcenná, jako žebrák a při odchodu ještě jako lhářka. Opravdu mě nebaví tam dvěma znuděným, nepříjemným a arogantním "ODBORNICÍM" opakovat všechno to, co mají napsané v lékařských zprávách, které napsaly opravdoví odborníci po několikahodinových vyšetřeních mojí dcery. Pokaždé mám pocit, že se do těch zpráv ani nepodívali, podle toho na co se ptají. S novým zákonem nás tahle "BÁJEČNÁ POSEZENÍ" čekají a obávám se, že budou ještě děsivější než bývala. Napište sem svoje názory, rady, znechucení, fígly a já nevím co ještě, ať se všichni poučíme jak na ně. Hurá do boje.
Carllita
 


Komentáře

1 VeraNem VeraNem | E-mail | 1. března 2007 v 21:18

Ahojky carlit. Jsem ráda , že si napsala a věř, mě nikdy nerušíš ani neobtěžuješ. Ja už mám to za sebou. Klukovi končila průkazka ZTP P tak od října minulého roku, jsme podstoupili kolečko. Nakonec mě překvapili, že už tahle anabáze je poslední a bude mít ji trvale uznanou/ myslím tím ZTP/. Nevím co jsem v tom mém příspěvku psala. Takže se trochu budu opakovat. Mám syna s autismem. Je mu skoro 17 takže bojujem už delší dobu. Ale největší boj začal nástupem do školy. Možna v Praze či větších městech jsou na vyuku autistických dětí pedagogičtí pracovníci připraveni, ale na malém městě je jen boj s větrnými mlýny. Velmi mě mrzí, že jsem podlehla nátlaku a v páté třídě dala souhlas s jeho přeřaděním do speciální třídy při zvláštní škole, Díky tomu,že byl šikanován jedním romským chlapcem nakonec, aby nebyl psychicky na dně, chodí jen dva dny v týdnu po dvou hodinách a učí se s paní učitelkou v zborovni. Pak ještě dva krát v týdnu je u něj doma asistentka. Kdyby prošel celou základní školou byla bych spokojenější. Nemusel by mít ani vysvětčení, jen aby si  těm předmětům čichnul. Nasává informace, jen je neumí použít. Nevím jak ty ale on mluví jen se mnou, s manželem a sem tam se synem. Jinak v společnosti zarytě mlčí. Za to doma si to vynahradí.... jsme zasypáváni otázkami až nás z toho bolí hlava. Co mě v dnešní době trápí je , že je skoro 17 letý kluk a stále se učí to samé, co už znal v první třídě a dokonce v páté.Prostě jej to nebaví. Nedovedou si uvědomit že ten kluk má stejně zájmy jak kluci jeho věku, hudbu/hraje na bubny/ elektrické součástky, ty máme kde se podíváš. Je manuálně zručny, opraví staré radio, prodlužky vyrábí, tapojí běžné světla. Potřebovala bych v této době někoho, který by mu pasoval a mohl jej naučit nějaké te elektrářině... jenže to je zas problém, jestli by mu vyhovoval osobněJuj to jsem se rozepsala. Zatím stačilo.

2 Carllita Carllita | E-mail | 2. března 2007 v 10:27

Ahoj Věro.Moc děkuju,že si se ozvala,je fajn že se rozrůstáme.Co se týká průkazky,fakt ještě nevím jestli to budu zkoušet znova,byla jsem z nich pěkně otrávená.V hloubi duše doufám,že mi nechají aspoň ten příspěvek na péči.Škola,to je další velkej problém,jak jsem už psala,Lucka se zatím docela těší,ale nejsem si jistá,jestli to tak zůstane až ten okamžik nastane.Ona je ochotná se učit jen to co je pro ní důležitý.Ale to jsou věci jako ,kam jede který číslo tramvaje,když slyší písničku strašně nutně musí vědět kdo jí zpívá,když někdo brečí,tak proč brečí a tak,ale aby spočítala kolik je na obrázku jablek to jí je srdečně jedno.Stejný je to se psaním,když jí řeknu chyť si tu tužku takhle hezky,ať se ti dobře píše,tak mi řekne "já jí chci chytni blbě" a je to vyřízené a nic s ní nehne.Doufám,že se to zlepší,má na to ještě rok.Tak se měj hezky a zase se ozvi.Ahoj Kája

3 Věra Věra | E-mail | 2. března 2007 v 12:57

To jak Pavel půjde do školy jsem řešila před 11 lety. Třikrát jsem dala odklad. Jelikož o tom že je autista jsem se dověděla až v jeho 11 letech tak jsme zkoušeli vše možne.Zařadili nám jej "odborníci" do lehké dětské retardace.Snažila jsem jej připravit na školu. Chodili jsme na biofetbek, prošli různými vyšetřeními. Rok před nástupem do školy jej měla v rukou má známá a tehdy udělal velký pokrok.. z hlavouna začal kreslit krásné postavičky. Stále mi jej chtěli dát do zvláštní školy, což jsem nesouhlasila. Tak jsem bojovala  5 let a každý rok čekala na další psychický nátlak, vedený pánem ředitelem. /apropo ten co byl i v televizi, údajný zastánce, že všechny děti mají mít stejnou šanci se vzdělávat na základní škole./ Nakonec jsem souhlasila s přeřazením. Jestli ti mohu doporučit, žádej pro ni základní školu a asistentku. To nevadí , že má jiné zájmy. Mám pocit , že ty děti jsou jak houby. Vědění nasávají. Myslíš si že tě neposlouchá, ale ona to vše do sebe vstřebává. Samozřejmě , že to nevyužije, možna využije nevím. Byla jsem na schůzce s rodiči asi 35 letého autisty.Bylo to velmi podnětné, ten člověk byl na svých rodičích závislý, ale uplně samostatný/chodil do práce, hrál na klavír/ .Prostě chlap jak každý druhý. A to si myslím je náš úkol. Dát tomu dítěti co se dá. V tom jsem se nechala zvyklat, A moc mě to mrzí. Přece jestli se ve škole mění učitelé nevadí, že ten dotyčný žák nebude klasifikován mi taky nevadí ale bude vyrůstat mezi stejně starými zdravými dětmi a to je to důležité. Má co od nich odkoukat, čichce si třeba k chemii, vlastivědě , jazykům. Proč ne?

To naše školství je zkostnatělé. Pro něj je nejlepší průměrný žák, který sedí v lavici a nezlobí. Zatím se měj hezky.

4 Lucie Lucie | E-mail | 11. března 2007 v 20:55

ahoj, jsem maminka dvouletého autíka  Stěpánka a čtyřletého Davídka s LMD .A tento kolotoč s ůředníky mě teprve asi čeká.Ach ta byrokracie.Já bych je nejradši nastěhovala k nám domů,to by si užili.Odcházeli by s brekem nad svou neschopností cokoliv změnit,tak jako já každým dnem,kdy se smiřuji se svým údělem a bojuji,co to jde.Ale ještě se umím smát a to je podstatné.

5 Carllita Carllita | E-mail | 12. března 2007 v 16:32

Ahoj Lucko,vítám Tě mezi náma.Nebudu ti říkat,že tenhle boj bude snadný,ale bojovat musíme,protože bojujem za své děti.A z Tvého komentáře mám pocit,že bojovat umíš a taky budeš.Je fajn,že se umíš ještě smát a buď si jistá,že se se svými miláčky ještě hodně nasměješ.Moje Lucka mně dokáže stejně dobře rozesmát jako vytočit do nepříčetnosti.Zatím se to vyvažuje,naštěstí.Takže ,narovnat záda,zastrčit břicho,vypnout prsa a hlavně hlavu vzhůru a HURÁ NA NĚ.Kája

6 Lucie Lucie | E-mail | 12. března 2007 v 20:28

Ahoj Kájo,

musím vás všechny seznámit se svým novým vědeckým objevem v oblasti matek autíků a aspíků - všechny maminky jsou velmi inteligentní,milující,vtipné a objetavé.To je moje zjištění po přečtení těchto všech příspěvků.Myslím si, že je v tom nějáká vyšší spravedlnost pro tyto děti.Jsem sice ateistka, ale věřím ve vnitřní sílu člověka.Moje krásná sluníčka jsou toho důkazem - nikdy jsem si nemyslela , že bych toho mohla tolik vydržet.V pěti měsících jsem totiž přišla o rodiče / udusili se CO unikající z karmy/ a tak mě vychovala babička.Takže jsme s manželem na všechno sami, tchýně a manželova rodina jsou bezohlední tupci a my je vůbec nezajímáme.A nejlepší na tom je, že to musím tajit,protože nechci,aby se to dozvěděla moje babička, která pro vnoučky přímo dýchá ,její 83 let a je vážně nemocná , takže je to závod s časem.Zažila toho už tolik,nemůžu jí ublížit.Mě by se sice ulevilo,ale pro ni by to mohl být poslední hřebíček do rakve.Takže jsem denně nominována na oskara za vedlejší roli.

Připadám si jak Alenka v říši divů, mezi všemi kamarádkami se zdravýmy dětmi.Ale hrozně moc svou rodinu miluji ,a tak dělám co můžu.Vždycky jsem byla matka studentka, tak ted studuju behaviorální analýzu, abych  mohla stěpánkovi pomoct.A z toho Lucinčina pérování si nic nedělej, můj synek zase všude vesele běhá do kolečka,přímo opisuje kružnice,otáčky dělá jako Michail Baryšnikov.Běhá tak rychle,že my s manželem máme co dělat.Ostatně můj manžel si dělá legraci,že Stěpula pojede na paralympiádu v disciplíně - běh - kdo se první probere, ten vyhraje.

Všechny vás moc zdravím.

P.S. fotečky jsou překrásné.

7 Carllita Carllita | E-mail | 12. března 2007 v 22:16

Ahoj Lucko,teď jsem se vážně pobavila,disciplína"kdo se první probere,ten vyhraje" je naprosto skvělá a tak pravdivá.Lucka taky ráda běhá,teda jestli se tomu dá říct běhání,chce běhat rychle,ale nestíhá střídat nohy,asi je to na ní moc věcí najednou.Pamatovat si,že chce běžet,sledovat cestu,přitom se dívat na nohy,jestli se opravdu hýbou a ještě dávat pozor,aby neupadla,protože by se mohla ušpinit(a to nesnáší),tolik věcí je pro tu její makovičku problém.Možná pro pocit,že je víc ve předu zvolila styl"napřed hlava a pak nohy".A ještě mi ta discilína připomněla co mi před časem řekla učitelka ve školce."Víte ono to už někdy vypadá,že by mohla i vyhrát,běží,ale najednou se zasní,minutu stojí a kouká a pak s tleskáním a výkřiky"HURÁ VYHRÁLA JSEM" doběhne k nám.S Tvojí rodinou je mi to moc líto,ale hlavně,že máš hodného a veselého manžela.Kája

8 Palo Palo | E-mail | 2. dubna 2007 v 14:56

Ahoj, všetkým. :-)

Možno tu budem pôsobiť trochu výnimočne. Som Slovák a som muž. Hneď v úvode sa ospravedlňujem za používanie iného ako českého jazyka. Narodil som sa v Československu a češtine rozumiem a myslím, že aj viem povedať, čo potrebujem. Ale predsa len písané slovo je iné. A nerád by som urážal vašu gramatiku chybami. Som otcom teraz už skoro 5 - ročného autistického chlapčeka. Diagnózy sa rôznia podľa toho, kto ich vyslovil. Od vysokofunkčného autizmu cez atypický autizmus až po Aspergerov syndróm. Skladám klobúk dolu pred nápadom vytvoriť takúto fajn stránku a som rád, že som ju našiel. Našiel som tu veľa zaujímavého o našich výnimočných deťoch. A chcel by poprosiť o radu. Náš malý synček sa rýchlo učí, celkom pekne komunikuje, ale má jeden obrovský problém. A tým je udržanie pozornosti. vydrží sa venovať jednej veci maximálne niekoľko minút. Teda okrem hrania sa na počítači. Vtedy vydrží hocikoľko. Lenže to sa zase nezdá nám rodičom. Prosím nemáte nejakú skúsenosť s tým ako zlepšiť pozornosť pri autistických deťoch? už vopred vám ďakujem za radu a teším sa zase niekedy "na počtenou" :-)

9 Carllita Carllita | E-mail | 4. dubna 2007 v 1:07

Ahoj Palo,je fajn,že tu máme dalšího chlapa a srdečně Tě tady vítám.Udržení pozornosti-to je problém,sama s tím u Lucky bojuju.Doktorka z SPC mi říkala o klukovi,kterého zaintegrovali do běžné školy,taky s tím měl problémy.Řekla mi,že začínali na 5 minutách a pomalu přidávali.Dokonce mu ve třídě udělali koutek,kam si vždycky mohl jít odpočinout a listovat si v knížkách,s pomocí asistenta to zvládal a po pár měsících vydržel v lavici celých 45 minut.Ale každé děcko je jiné a tak nám stejně nezbyde nic jiného než pořád zkoušet a vymýšlet nové věci,ale nakonec na to určitě přijdem.Ahoj a napiš Kája

10 Palo Palo | E-mail | 4. dubna 2007 v 10:23

Ahoj, Kájo.

Dík za odpoveď. Náš Alex tiež chodí do bežnej škôlky. podarilo sa nám vybaviť mu asistentky. Každú na 4 hodiny denne. Riaditeľka škôlky riešila jeho problémy podobne ako riaditeľka školy s chlapcom, ktorého si spomenula. Vyhradila nášmu malému miestnosť, kde sa môže hrať, keď nechce spať, aby nerušil ostatné deti. Ostatné činnosti sa snaží robiť tak ako ostatní, len s tým rozdielom, že asistentka mu pomáha zvládnuť to, čo je pre neho ťažšie. Nemá ju za to rád, lebo sa ho často snaží priviesť k veciam, ktoré nerobí rád, lebo mu robia problémy. Hlavne kreslenie alebo vystrihovanie, pretože jemná motorika nie je jeho silná stránka. Ale už po mesiaci vidíme pokroky v zlepšení motoriky aj v komunikácii. Len tá pozornosť... Dúfam, že trpezlivým prístupom a postupnými krokmi, o ktorých píšeš aj ty sa nám podarí zvládnuť aj tento problém.

Ahoj.  Palo

11 Milka Milka | E-mail | 5. dubna 2007 v 8:46

Ahoj Palo.

Na mňa tu naozaj pôsobíš výnimočne.Ale nie preto, že si Slovák ale preto , že si muž.Neviem si predstaviťže, môj manžel by čítal tento blog a už vôbec to že, by sem napísal.Máš veľkú pochvalu:)

Môj chlapec má 6rokov a chodí do špec. triedy v bežnej škôlke.Tie 3 hod.to tam zvláda sám.Vedľa ich triedy je telocvičňa,čo je pre neho obrovská výhoda.Kým sa ostatné deti poobede prezliekajú do pyžám, on si vybíja energiu v telocvični.Tam ho väčšinou nájdem ako stavia prekážkové dráhy a musím ho prehovárať aby išiel so mnou domov.

Tiež nerád kreslí a vystrihuje.Nožnice mu nanútim iba vtedy keď si potrebuje rozstrihnúť obal keksíku alebo cukríkov.

Pri počítači by vydržal celé hodiny.Čo sa mi takisto nepáči.

Má ešte jednu obľúbenú činnosť-stavanie.Stavia mestá a cesty z hocičoho čo má poruke.Stavebným materiálom sú videokazety,knihy,kriedy,plastové fľaše...Ak mu dám vonku do ruky kriedy,nebude s nimi kresliť ale postaví z nich New York.

Viem že, udrží pozornosť na dlhý čas ale iba pri činnostiach, ktoré zaujímajú jeho.Ak chcem aby nakreslil obrázok alebo robil so mnou logopedické cvičenia,musím ho motivovať(podplatiť) alebo mu to logicky zdôvodniť.Ak má jasný dôvod,prečo má niečo urobiť,tak to urobí.Ale nefunguje to vždy:)

Želám veľa trpezlivosti a pozdravujem Alexa.

Milka

12 Palo Palo | E-mail | 5. dubna 2007 v 10:01

Ahoj, Milka.

Ďakujem za pochvalu. :-) U nás som ten viac sa zaujímajúci o veci súvisiace so synom ja. Máme spolu špeciálny vzťah, ktorého vysvetľovanie by bolo na dlhší popis.  Snažím sa prečítať všetko, čo sa mi kde podarí vyhrabať o našich výnimočných deťoch. Preto ma zaujalo aj to, čo si napísala o svojom synovi. Stavanie si prekážkovej dráhy, alebo miest a ciest z rôznych materiálov je vyslovene kreatívna činnosť. A na viacerých miestach som si prečítal, že tvorivé hranie sa, alebo imaginácia nie sú práve silné stránky autistov. Takže tvoj syn je v tomto výnimočný. A je vynikajúce, že udrží pozornosť pri tom, čo ho baví. Je to dobrý odrazový mostík pre to, aby to postupne zvládal aj v inom. Náš drobec sa napríklad rád hrá pexeso a hravo v ňom poráža hocikoho, ale aj tak popri ňom poskakuje a odbieha. Keby pri ňom vydržal sústredene sedieť, obávam sa, že moje ego by dosť utrpelo pri hanebných porážkach. :-) A bohužiaľ vysvetlenie prečo by mal robiť to, alebo ono veľmi nepomáha. Keď sa mu navrhovaná činnosť nepáči sú iba dva spôsoby ako ho k nej priviesť. Jedna je urobiť z nej hru, ktorá ho zaujme. Druhá sľúbiť, že nebude dlho trvať a po nej príde nejaká obľúbená hra. A samozrejme po zvládnutí veľa veľa chváliť.  Niekedy sa mi zdá, že snaha naučiť Alexa niečo nové rovnako učí mňa rôznym úskokom, ako ho k tomu nenásilnou formou priviesť. Takže vlastne získavame obaja. :-)

Aj ja vám prajem veľa radosti s vašim (aj z vášho) synčeka.

A všetkým aj krásnu Veľkú noc.

Palo

13 Carllita Carllita | E-mail | 5. dubna 2007 v 23:36

Ahoj Palo a Milko.Je zajímavé jak jsou si naše děti ve spoustě věcí podobné,ale stejně tak odlišné.Lucka je od každého kousek.Asi od dvou let strašně ráda stříhá,dokáže nastříhat milimetrové kousíčky,ale přitom stříhat podle čáry nezvládne,kreslení taky nemusí,hrubá motorika je děs,jemná mimo toho stříhání taky.Přemluvit jí,aby si správně chytla tužku,to je nemožný,a když už to vypadá,že bude něco malovat,tak si nenechá vysvětlit,že se na to musí koukat.Nejradši má štětec a vodovky,ale i to je sranda,napřed vypotřebovala černou(všechno malovala černě),pak červenou a teď má oranžovou.Ale stejně jako Alex dokonale zvládá pexeso,radši ho má na počítači,protože tam odpadá problém s otáčením a rozházením(vadí jí ,když se ty kartičky trošku rozhodí).Taky je machr na skládání puzzle,jednou je složí se mnou a pak už je snad skládá po poměti,aspoň mi to tak připadá.Ona má celkově naprosto dokonalou paměť.Jak Milko píšeš,že Luky staví cokoliv z čehokoliv,to Lucka vůbec.Kostky nesnášela od malinka,já jsem postavila komín a ona ho zbourala,to bylo tak všechno.Jediný kostky,který jí zajímaj jsou skládací obrázkový.Taky pořád musím vymýšlet nějaký finty jak jí očůrat a přimět jí k činosti,která jí nebaví.Poslední dobou zabírají slova "jinak nepůjdeš na počítač",to většinou poslechne,protože bez počítače by to asi nepřežila.Takže na tom jsme všichni stejně.Zatím ahoj Kája

14 Miriam Miriam | E-mail | 8. dubna 2007 v 23:54

Ahoj Paľo, Milka, Carllita a ostatní.

Odkiaľ si Paľo-My dve s Milkou- z BA a Ty ? A ako si si vybavil tú asistentku, a prosím ťa-ak je ti to nepríjemné-napíš na mail, koľko platíš a kde si ju našiel.

Som mamina 4 a 1/2 r. Aspergera Paťka a dúfam, že zdravej 2 r. Simonky-aj keď začínam mať pochybnosti pri jej bratovi (ktorý v jej veku už plynule rozprával 2 rečami), či je normálne v 2. r. ešte používať len 10 slov.

Náš Paťo (4 a 1/2 r.) tiež chodí do škôlky-súkromnej od 9/06  bez asistenta, a celkom to zvláda. Je síce pravda, že tam chodí len 10 detí, a to tam najprv chodilo len 5, a učiteľka sa vyjadrila, že najlepšie sa s Paťom pracuje keď je sám, kým prídu ostatní, lebo potom odkukáva od všetkých( aj od menších) a všetko( aj to zlé ).

   Teraz si dovolím citovať skoro úplne slovo od slova Carllitu :

"Je zajímavé jak jsou si naše děti ve spoustě věcí podobné,ale stejně tak odlišné.Paťko asi od dvou let strašně rád stříhá,dokáže nastříhat milimetrové kousíčky,ale přitom stříhat podle čáry nezvládne,kreslení taky nemusí,hrubá motorika je děs,jemná mimo toho stříhání taky.Přemluvit ho,aby si správně chytl tužku,to je nemožný,a když už to vypadá,že bude něco malovat,tak si nenechá vysvětlit,že se na to musí koukat.Nejradši má štětec a vodovky, ale i to je sranda, napřed vypotřebovala černou(všechno malovala černě),pak červenou a teď " k môjmu dojatiu už pri malovaní správne používa farby-naposledy ma rozplakal, keď namaloval žlté slnko, akože červený kvet a zelenú trávu.

Na počitači, pri ktorom by tiež vydržal celé hodiny, teraz objavil labyrint a domino.

Ináč zbožňuje pesničky vo všetkých rečiach a zdá sa že na reči má úžasné nadanie-aj keď psychológovia trvdia, že pre Autistov, to nie je nadanie, ale len opakovanie. Aj tak je úžasne, že keď počuje v hociktorej reči pesničku ktorá sa mu páči, na druhý krát to zaspieva sám! Minule ma šokoval, keď bola v škôlke učiteľka, ktorá tam bola prvý krát s ním a spievala im asi po nemecky, keď si sadol do auta, odspieval 3 sloky pesničky po nemecky. Podotkýnam, že nikto z nás v rodine túto reč neovláda.

Tak ahojte a pište, pište ,pište-je to tá najlepšia stránka aká kedy bola vytvorená o autistických deťoch-lebo je zo života a od rodičov, ktorí sú bez nadsázky, niekedy 100  x zbehlejší v tejto problematike, než samotní odborníci, ak ich tak možno nazvať(Možno nazvať odborníka, niekoho, kto o Aspergerovom syndróme vie menej ako ja sama ?)

15 Milka Milka | E-mail | 9. dubna 2007 v 12:23

Ahoj Mirka.

Som rada že, si sem napísala:) Vidím že, sa Paťkovi darí a robí veľké pokroky:)))

Tuším si pozorne čítala čo som písala.Tak sme sa predsa len rozhodli pre ZŠ-Jelenia,pre nultý ročník.Ja si vôbec neviem predstaviť že, by chodil do autis.triedy.Pamätáš sa na ten výlet s vláčikmi?Naše deti sa úplne ignorovali.Vieš že, je to poznať aj na tých fotkách čo som robila v tom historickom vlaku?Každý sa díva iným smerom.Netreba k tomu ani komentár.Keď chceš,pošlem ti ich.

Ako si Káji posielala Paťkove fotky?Poraď technickému antitalentu ako som ja:)

Maj sa pekne. Milka

16 Milka Milka | E-mail | 9. dubna 2007 v 12:45

Ahoj Káji.

Podľa čiary rovno,nevie strihať ani moja 13-ročná dcéra:) Od Lukyna by ma ani nenapadlo niečo také chcieť.

Máme novú vášeň-kreslenie mapy sveta.Luky mi nachystá 6 papierovA4,vrazí mi ceruzku do ruky a musím kresliť.Ten môj poklad stojí nado mnou a buzeruje ma:"Počkaj,tuto to musíš mať spojené,tuto ti chýba ostrov,toto vygumuj..."V zemepise som nikdy nebola dobrá,aspoň sa niečo naučím:)

Dcéra ma už dlhšie presviedča aby som Lukymu vytvorila webové stránky.Za prvé to neviem a za druhé ,kde by som na to vzala čas.

Úprimne ťa obdivujem že, stihneš každému odpísať,kto sem prispeje.A robíš to citlivo a s humorom.

Milka

17 Milka Milka | E-mail | 9. dubna 2007 v 20:31

Ahoj Palo.

Ďakujem za kompliment pre môjho syna:)

Aj ja si myslím že, stavanie je kreatívna činnosť.Ale psychológovia majú opačný názor.Považujú to za jeden z jeho stereotypov.Darmo som vysvetľovala že, nestavia stále tú istú stavebnicu podľa plánu.Ak potrebuje poriadny mrakodrap, ukoristí mi z kuchyne krabicové mlieko.V poslednej dobe ma potešilo že, medzi tie domy začal ukladať postavičky z kindervajíčiek.Konečne to tam žije! Hovorí tomu-Kinderkové mesto.Rád si listuje v katalógu Baumaxu a v telke sleduje na Discovery seriál Králi konštrukcií.V dospelosti by chcel byť staviteľom.Tak som sa ho spýtala či, mi postaví dom.Odpovedal:" Nie,tebe postaví dom tvoj manžel."

Jeho logika má aj nevýhody.Ako mu mám vysvetliť napr.tradície a symbolizmus Veľkej noci?

Máš pravdu, že urobiť zaujímavú hru z činnosti,ktorá našim deťom nevonia, je ťažké.Ale udržiava nás to duševne sviežich a mladých:) Človek aby stále premýšľal ako s nimi vybabrať.

Ozaj, aj ja sa hambím keď spolu hráme pexeso alebo skladáme lego.A hrať sa s ním nejakú logickú hru na počítači už odmietam.

Milka

18 Palo Palo | E-mail | 10. dubna 2007 v 8:46

Ahojte všetky dámy :-)

Pokúsim sa postupne popísať všetko, čo ma napadlo, keď som si čítal príspevky, ktoré ste tu napísali, keďsom tu nebol. Takže:

Carllita, aj pre Alexíka bol veľký problém ako správne držať ceruzku. Až kým ma jedna kamarátka, ktorá pracuje v škôlke neupozornila na špaciálne pastelky, ktoré sú hrubšie ako obyčajné a majú iba tri hrany. Takže už svojim tvarom naznačujú diaťaťu, ako si ich má chytiť. Od tej kamošky viem, že bežné deti, to vedia nejako intuitívne. Nášmu špeciálnemu synovi som to musel niekoľkokrát ukázať, ale teraz si už chytá ceruzky tak ako má. Možno by takéto pastelky pomohli aj vám.

Miriam, som z Čadce. V porovnaní s Bratislavou sme na tom oveľa horšie. S autizmom sú tu minimálne skúsenosti a asi aj minimálny záujem niečo riešiť. Podľa údajom PPP je náš syn jediný autista na horných Kysuciach. Nechce sa mi veriť, že by bol až taký výnimočný...Ale napodiv sa nám podarilo vybaviť asistentky cez úrad práce. Vlastne ako absolventskú prax. Každá z nich môže pracovať denne 4 hodiny, takže sa striedajú. Jedna z dievčat je nezamestnaná a externe študuje špeciálnu pedagogiku, takže to je pre Alexa skvelé. Druhá má nie pedagogickú školu. Ale obe sme vybavili potrebnou literatúrou a v spolupráci s pani psychologičkou, ktorá sa venuje Alexovi aj poskytli návod ako s malým pracovať. Hoci ich máme iba od začiatku marca (března), zdá sa, že Alexíkovi individuálny prístup pomáha. V triede je asi dvadsať detí a som celkom rád, že malý je medzi nimi, pretože je vlastne v prostredí, ktoré ho obklopuje v reálnom svete. Učí sa ako existovať s ľuďmi okolo seba. Vzhľadom k tomu, že deti sú približne v rovnakom veku si myslím, že aj veľa odkuká v tom dobrom slova zmysle. A deti ho pre jeho dobrú povahu majú veľmi radi. Teda hlavne dievky :-) Čo sa týka platenia, čiastočne ich platí úrad práce a čiastočne (na Bratislavské pomery asi viac menej symbolicky) 1000 Sk pre každú doplácame my.

Milka, neviem, či sa na mňa niekto nenahnevá a ani či môj postoj je objektívny. Ale ja beriem psychológov s rezervou. Alex si z lega stavia stále rovnaké stavby. Tie, ktoré sme spolu stavali ako prvé - komíny. Márne sa ho snažím presvedčiť, aby sme postavili aj domy, alebo zoologickú pre zvieraká, s ktorými sa rád hrá. Jeho prístup by som označil ako stereotypný. Ale to, čo píšeš o Lukym sa mi také nezdá. Zvlášť, keď stavby začal oživovať. Usmial som sa pri tvojej zmienke o katalógu Baumaxu. Alex má najradšej katalógy Nay, alebo elektronické časti iných hypermarketových reklám. Oveľa lepšie ako moja manželka sa vyzná vo foťákoch, kamerách, Hi-Fi technike, počítačoch a podobných záležitostiach. A samozrejme si robí na moju "veľkú radosť" aj praktické cvičenia doma. Aj keď musím povedať, že po počiatočných kotrmelcoch už zvláda obsluhu takýchto mašiniek bez ich poškodenia.

Krásny deň Vám všetkým.

19 Carllita Carllita | E-mail | 10. dubna 2007 v 22:17

Ahoj lidičky,omlouvám se,že píšu až teď,ale nějak nestíhám.V první řadě vítám Miriam,děkuju za foto už je tu.Teď bych mohla citivat já Tebe,co se týká hudby Lucka je naprostý přeborník.Stejně jako Páťa dokáže oposlouchat písničku v jakékoliv řeči a zazpívat jí,je jasný,že by jí asi nikdo nerozuměl,když by to chtěl přeložit,ale na poslech to zní stejně.Zná spoustu skupin a zpěváků,stačí jí dva tři úvodní tóny a už hlásí kdo to zpívá.Když přijdem někam do obchodu kde hraje rádio,hned jsme báječná atrakce.Lucka sype z rukávu "to je DIVOKEJ BIL,za chvíli to je RAMSTEIN, atd."Vždycky si říkám"kdyby Ti šli radši takhle dobře třeba písmenka,to by bylo něco",ale ty jsou pro ní bohužel o hodně míň podstatná.

Milko,vidíš,ještě že ty naše miláčky máme.Ty budeš odbornice přes zeměpis,já přes muziku,Miriam přes řeči a Palo přes elektroniku,no není to SUPER?Ještě se vracím k té paměti.Lucka má nejspíš sluchovou a asi i fotografickou.Asi tak ve třech letech mluvit skoro neuměla,ale letáky rozeznala dokonale.Já jsem jí je ukazovala a ona říkala "TESKO,KAUFLAND,OBI,ALBERT atd."Spousta lidí nechápala.

Palo,Já jsem Lucce koupila ty trojhranné tužky,ale stejně je to problém.Když vidím to její znechucení,když má vzít tužku do ruky,buď jí chytne úplně u špičky,nebo naopak úplně na konci,pomalu se sune pod stůl a říká "já chci jí držet špatně" v tu ránu se ve mně začne vařit krev.Voskovky a fixi jsem už všechny vyhodila,protože když "malovala" voskovkama,tak nejdřív ze všeho z nich musela oloupat ten papír,pak čmárala pořád na jednom místě až se jí tam udělal takovej kopeček a ten pak žmoulala prstem a prst očuchávala.Když "malovala" fixama,tak taky čmárala pořád na jednom místě,dokázala prodřít třeba i 20 papírů.To prodřený pak taky zkoumala a nakonec byla rozčílená,že je od toho špinavá.No prostě sranda.takže jí zůstali jenom dřevěný pastelky,ale ty jí nebaví,tak chce malovat vodovkama a v jejím pojetí jsou to opravdu vodovky.Namočí štětec,nabere trošku barvy,opláchne štětec a tou vodou pak maluje,můžu jí stokrát říkat,že si musí nabrat víc barvy,je mi to prd platný.Musím doufat,že se to trošku časem zlepší.Zatím ahoj Kája

20 Eva Eva | E-mail | 15. dubna 2007 v 1:40

Ahoj Kájo

To je rostomilý jak Lucinka maluje voskovkama. Mery drží tušku taky špatně. Způsobem, který se nedá ani popsat.O to víc mě zaráží, jak krásně dokáže malovat. Dělá to někdy celý dny. A Naposled, když dávali film TITANIC, tak tam viděla toho Leonarda, jak jen koukal na tu slečnu a namaloval ji. Od tý doby řiká. Dělám to jako on. Jen kouká a namaluje. Kvůli tomu miluje celej ten film a vydrží se na něj dívat. A ted zas perlička. Myšlení autisty.  Titanic se potopil. Lidi v těch vestách umrzlí a naše Kristýna uřvaná, že za cvíli umrzne i sám Leonardo. A naše Mery do toho.

Kristýno kde má Leonardo ty výkresy co nakreslil jak je měl v těch deskách ? Upadly mu do tý vody ? To je škoda. To je smutný.

A náš tatík. No a proto Kristýnka tolik pláče. Je jí líto těch výkresů. Protože ty byly na celým Titanicu to nejdůležitější. Mery spokojená. Je prostě Happy/jak řiká naše Kristý/. Protože 1200 zmrzlích lidí to je jí slušně řečeno u řiti. To je to jejich myšlení a je to tak.

21 Carllita Carllita | E-mail | 16. dubna 2007 v 9:55

Ahoj Evi,myslím,že by Lucku zajímalo taky cokoliv jiného a to ,že se tam utopilo tolik lidí,by jí nijak nerozházelo,spíš si se ptala,kde je ten pán co hraje na housle.Já taky brečim při každý volovině a Lucka se vždycky ptá co mi je"proč seš smutná maminko" já jí řeknu proč a ona my na to řekne "asi tě spíš bolí hlava myslim",většinou jí při tom radši nechám,abych se do toho vysvětlování zase moc nezamotala.Jednou koukala na něco v televizi a nějaká pani tam brečela,zeptala se co jí je a já jí říkám"brečí protože jí umřela maminka a je z toho smutná" a od té doby,když někdo brečí,tak proto,že mu umřela maminka a můžu jí to vymlouvat jak chci,že je spousta jiných důvodů proč lidi brečí,že brečí i když jsou veselý a šťastný,ale nemá to žádnou odezvu.

Je super,že Maruška hezky maluje,aspoň má nějakou zálibu.S těma fotkama jsem se trápila a nadávala,že přeci nejsem úplný kopyto,abych to nedokázala,až manžel nevydržel a ukázal mi to,teď už vím jak na to,tak mužeš posílat další,pošli i nějaký Marušky obrázek.Pozdravuj rodinku a ahoj Kája.

P.S. Omlouvám se,že píšu tak málo,ale háčkuju až se mi kouří z rukou.

22 Romana Romana | E-mail | 17. dubna 2007 v 10:22

Ahoj lidi, skvělý blog,jsem ráda,žejsem to našla. Mám 14ti letého syna s AS, na dg jsme čekali dlouhých 10 let. Mikuláš byl od malinka "jiný", jako miminko vyžadoval stálou pozornost,špatně večer usínal,asi ve dvou letech naopak přestal mít o společnost zájem,pomocí básniček, písniček a pohádek jsem ho "vrátila" zpátky.Taky špatně kreslil, psychol. diagnostikovala opžděnou motoriku+řeč,vyrobila jsem mu šablonky, které obkresloval a získal jistotu.Ty trojhranné tlusté tužky a pastelky jsou fakt bezva, hodně pomohly v držení ruky. Prošli jsme různými obdobími-příroda, puzzle,plyšáci,lidské tělo,ozdobné písmo,elektromechanika,různé obaly,stavebnice merkur atd. Chodil do spec.logop. třídy v mš,děti ho moc nezajímaly,hrál si většinou sám-i když jednu kamarádku tam měl,Kačenku,ta byla hyperaktivní,tak nějak se doplňovali.Nastoupil po odkladu do běžné zš,měl naprosto vynikající a úžasnou učitelku, zapojila ho do všech aktivit,jezdil na výlety,do školy v přírodě-to už měl od psychiatra dg-smíšená porucha emocí a chování,zmínkám o autismu se psycholožka vysmála.Problémy byly až s nástupem do 6.tř-začal být agresivní,ve škole plakal,vyhrožoval sebevraždou.Vystřídal asi troje antidepresiva s nulovým výsladkem. Nakonec jsme se dostali do Motola a odjížděli jsme s AS. Teď má ve škole kombinovanou výuku, mezi děti nemůže,bojí se jich.Teď je v 8.tř,škola je super, dělá pro nás maximum.

To jsem se to rozepsala....nakonec máme asi všichni stejné problémy, je milé se svěřit někomu, kdo ví, o čem to je.

23 Carllita Carllita | E-mail | 17. dubna 2007 v 11:02

Ahoj Romano,tak Tě tady vítám.Myslím,že tímhle svým optimistickým komentářem si nám všem zvedla náladu, Přeci jen se najdou lidi,který jsou ochotni pomoct a dokokonce i škola.Je fajn vědět,že přes všechny problémy(a nebyli malé),stále postupujete dál.Díky za dobití energie a piš ahoj Kája

24 Romana Romana | E-mail | 17. dubna 2007 v 11:28

Jestli působím optimisticky to nevím, ale děkuju ti.Ono je tohle období puberty u aspíka kdo z koho a kdo z toho vyjde se zdravým rozumem.No, dělám co můžu. Ještě žiju. Ahojky R

25 Palo Palo | E-mail | 17. dubna 2007 v 12:43

Ahoj, Romana.

Ďakujem za tvoj príspevok. Aj mne si ním vliala novú nádej, že sa nám raz podarí dostať nášho drobca do školy, v ktorej bude spokojný. A ktorá nám pomôže na ceste, ktorá je asi iná ako cesta väčšiny rodičov. Ale ja to vnímam tak, že popri Alexovi rastiem aj ja. Učí ma trpezlivosti, láske a inému, zaujímavému pohľadu na svet.

Prajem ti veľa krásneho s tvojim synom.

Palo

26 Milka Milka | E-mail | 18. dubna 2007 v 10:01

Ahoj,Evi a Kájo.

Pár dní som tu nebola a vidím, že ste sa začali baviť o zaujímavej téme.O tom ako naše deti vnímajú smrť.

Na prechádzke  som sa Lukyna opýtala, čo to podľa neho znamená, keď niekto zomrie.A on sa rozhliahol po tej našej Petržalke a zahlásil:" To je keď nebývaš v paneláku ale v zemi.Tu! "A dupol jednou nohou na chodník.Aby som to pochopila:)

Začiatkom roka sa nám pokazilo Play station.(Chvalabohu)A asi za dva týždne dcére umrelo jej morské prasiatko-Monty.Lucka mi ho priniesla so slzami v očiach.Lukáša to zaujalo.Priložil si ucho na to malé chlpaté bruško a povedal:" Pokazil sa ako Play station.Už nefunguje."Snažila som sa mu vysvetliť, prečo Lucka plače ale on iba ľahostajne navrhol, aby sme išli do obchodu a kúpili nové morča.

To bol náš prvý dotyk so smrťou.

Milka

27 Lucie Lucie | E-mail | 18. dubna 2007 v 10:47

ahoj všichni,

musím říct,že mě Milko moc dojmul tvůj příspěvek,jak se pokazilo morčátko.Připomělo mi to situaci,když byli našemu Da vídkovi asi tři roky,něco jsem po něm chtěla a on to nechtěl udělat.Chvilku jsme se spolu dohadovali, Dáda odešel a za chvilku se vrátil pěkně nasupěný a s pistolkou.A říká mi "zabiju" a přitom na mě s tou pistolkou mířil.Zůstali jsme s manželem stát jak opaření.Nemusím asi nikomu vysvětlovat jak jsem se cítila.Bylo mi hrozně.Až později nám s manželem došlo,že si vlastně hrál s dědou na pistolníky.Ale jak to použil,prostě chtěl,abych mlčela,tak se rozhodl,že mě jednoduše odpraví.

Tehdy nechápal jak moc mi ublížil,ted už je to trošku lepší,už  nám všem poslouchá srdíčka.

Tak se mějte hezky a ahoj

28 Petra Petra | E-mail | 18. dubna 2007 v 11:40

Ahoj....,zajímavé téma máte, náš Tom je pořád takové miminko takže s tím si na takové úvahy asi dost dlouho počkám....ostatní děti smrt pochopily dost rychle, máme doma, teda spíš venku kočky a každý rok koťátka ne všechna přežijou....většinou z každého vrhu to 1 nezvládne navíc bydlíme u silnice..... ale o tom jsem psát nechtěla ,vzpoměla jsem si na naší Péťu asi před rokem ,když mi říkala jak bude brečet až já umřu a tekly jí slzy jak hrachy.....pak se zamyslela a říká ale maminky umíraj dřív než tatínci že jo.......?Ona je taková tatínkova...vím že mě má ráda ,ale tahle dětská upřímnost mě fakt dostala.....dokonce to i zabolí.......

Jo mimochodem ty kočky máme 3 a všechny se sotva kulej.....nechce někdo koťátko......Petra

29 Milka Milka | E-mail | 19. dubna 2007 v 15:11

Ahoj Petra.

Mačku by som chcela ale nášmu druhému morčaťu-Moly-by sa to nepáčilo:-) Luky tiež túži po mačičke ale viem, že po dnešnej návšteve u alergologičky by to bola osudová chyba.

Jeden čas som Lukyna prezývala "Moje mačiatko".Má takú mačaciu povahu.Je hrdý,nezávislý,nechá sa pohladkať keď to jemu vyhovuje a vlastne, celý deň si robí čo chce.

Všimla som si , že mačky ho neznášajú.Naši majú dve.Už som ich dávno nevidela.Ešte ani nestihneme zazvoniť u ich dverí a tie potvory zdrhnú cez plot k susedom. Čím to je?

Detská úprimnosť občas zabolí,to poznám.Pýtala som sa dcéry, čo urobí keď zomriem.Znudene odpovedala:"No, asi ťa pochovám,nie?!" Nemala som sa pýtať:-)

A Petra,máš krásnu rodinu:-) A môj obdiv za to zvládaš 4 deti:-)))

Milka

30 Petra Petra | E-mail | 19. dubna 2007 v 16:20

Ahoj Milko,je pravda že pro alergické děti je kočka velké riziko a jsem moc ráda že nám to problém nedělá, možná je to tím že je nemám přímo v bytě, problém byl peří od tý doby co jsme museli dát pryč peřiny jsem se pořádně nevyspala....já od mala hýčkaná babiččinou duchnou.....

Proč před Lukym kočky utíkají nevím....třeba jen nejsou zvyklé na děti.....naše by určitě neutekli spíš naopak... Morčátko by asi z koťátka  nemělo radost.........náš Tom má radši psa ...máme kokra jmenuje se Fido....hrozně rád ho vodí po dvoře na vodítku.....strašně se chechtá když se rozeběhne a tahá ho za sebou....nevadí že já trnu hrůzou ,že nevyberou zatáčku.....

Zatím se měj.... Petra....a děkuju Tvůj Luky je taky moc krásnej okatej kluk......

31 Milka Milka | E-mail | 20. dubna 2007 v 8:52

Ahoj Petra.

Ja som vyrastala v rodinnom dome obklopená zvieratami.A Luky by sa k psovi nemal ani priblížiť:-(

To je super, že Tom má rád zvieratá.A že pred ním neutekajú:-)

Verím tomu, že pes, mačka ,kôň, dokážu pomôcť našim ďeťom.Uvažovala som o hipoterapii alebo canisterapii ale Luky má alergiu aj na koňa,ktorého videl raz v živote!

Knihy z vydavateľstva Portál, čítam aj ja. Jedna  z nich Lukymu  a mne veľmi pomohla v dobe, keď mal 3 roky a vedel povedať iba pár slov.Napísala ju -Charlotte Lynch a Julia Kidd-Cvičení pro rozvoj řeči. Najviac ma zaujala prvá kapitola o preverbálnych schopnostiach. Napísali to učiteľky, ktoré pracujú s deťmi s poruchami sluchu. A v tom čase mi Lukáš ( svojím spôsobom)pripadal hluchý ako peň :-)

Milka

32 Milka Milka | E-mail | 20. dubna 2007 v 9:17

Ahoj Lucka.

My sme sa po byte naháňali s vodnými pištolami a Luky vykrikoval-už ťa mám,si zastrelená- a ja som teatrálne padala k zemi.Takto sme trénovali očný kontakt.Nebolo dôležité, že kričí-už ťa mám-ale to, že sa mi pri tom pozrel do očí.

Tie naše zlatíčka, niečo niekde počujú, zapáči sa im ten výraz alebo zvuk toho slova keď ho vyslovia.No, a potom to tresnú v tej najnevhodnejšej chvíli aká len môže nastať.A trapas je na svete:-)

Nemyslím si, že je v tom niečo zákerné, je to iba hra.Treba to prežiť a nič si z toho nerobiť:-)))

Luky videl kúsok z filmu"Dobrý striptér" zapamätal si hlášku-Nejde o péro ale o vás- Pospevoval si to chodiac po byte.Oblieval ma studený pot, že to povie niekomu v autobuse.Po čase na to zabudol.Teraz frčí hláška-Si tučné prasa-to je z filmu "Kurz sebaovládania" tak čakám, komu to povie:-)))

Milka

33 Petra Petra | E-mail | 20. dubna 2007 v 11:37

Ahoj Milko, zvířátka určitě pomáhají....také uvažuju o tom že bych brala Tomáška ke koníčkům ale budu se muset ještě poptat jestli je to pro nás vhodné.....

Ráno jsme byli u sousedů chovají kozy a ovečky úplně skvělí mají 2 jehňátka která musejí krmit lahvičkou Tom za nima běhá hladí je a říká že je to pejsek.....

Také máme problém s ouškama má chronický zánět středního ucha,do bubínků mu zavedli ventilační trubičky ,aby slyšel líp.....mysleli jsme že kůli tomu nechce opakovat slova.....,ale co máme tuhle diagnózu tak myslím že je to jinak.......a že mu ty trubičky dělají spíš zle protože si zakrývá uši a zvuky mu vadí.........vůbec mi to připadá postavené na hlavu, nejdřív mu dají pod narkózou trubičky a pak když se to nelepšilo řekli že nám udělají vyšetření sluchu to co se dělá třeba nedonošeným miminkům.... čeká nás v červnu ,budou ho muset také uspat......to mu to nemohli udělat nejdřív......?Možná by jsme se vyhnuli i těm trubičkám....myslím že slyší jen si to neumí přebrat to by přeci nemluvil od malička skoro vůbec......

Mám radost poslední týden se snaží opakovat sice mu není moc rozumět ,ale změna je to veliká i já jsem za tu krátkou dobu změnila přístup....nesnažím se mu nic vnucovat.....a je to lepší třeba se rozmluví jako Tvůj Luky to by bylo skvělí.......

Měj se už mi přišly ty knížky tak se jdu do nich podívat.....Petra

34 Milka Milka | E-mail | 21. dubna 2007 v 9:42

Ahoj Petra.

To, že Luky je občas hluchý, to som myslela obrazne:-) Akože počuje iba to , čo chce a čo sa mu hodí.Počuje z druhého konca bytu ako si miešam kávu v šálke a cinkám lyžičkou.A tento zvuk mu lezie na nervy.

To je divné, že Tomáškovi robili najprv operáciu a až potom idú robiť vyšetrenia?! Na hlavu postavené.Takto ho zbytočne trápiť! Stať sa to v Amerike, majú na krku žalobu. Lukyna chceli raz hospitalizovať 10 dní.Keď som opýtala prečo, doktorka povedala, že kvôli vyšetreniam.Chceli ho pozorovať vo dne v noci.Jemu ani mne by to nijak nepomohlo.A čo moje dieťa je nejaká laboratórna myš?!

A so mnou jednali ako by som nevedela do 5 narátať.

Luky ako 4-ročný toho nepovedal veľa.Teraz v 6 tvorí vety ako:" Mama,ty si múdra,ty všetko vieš."Ha,ha, no nie je vtipný?

Aj tvoj Tom sa rozhovorí,,je na dobrej ceste.

Milka

35 Petra Petra | E-mail | 21. dubna 2007 v 12:45

Ahoj Milko,oni mu samozřejmě nějaké vyšetření dělali,pokaždé takovou křivku.......a řekli že jinak to vyšetřit nejde, protože nespolupracuje, neopakuje atd...jenže jak to že to najednou jde ,možná protože tam byla jiná doktorka....to mu mohli udělat třeba i před tím , byli jsme na  mandličkách a u toho mu odsávali tekutinu za bubínkama....až pak za rok ty trubičky .....spoustu kamarádek už napadlo jestli mu nemohli něco při té operaci pokazit.....nejsem žádná bojovnice ,ale zas ne slepice ,když by se to prokázalo žalobu podám...... zatím o tom při těch neurologických vyšetřeních pomlčím  a uvidí se......Dík za podporu ....ahoj Petra

36 Milka Milka | E-mail | 23. dubna 2007 v 14:37

Ahoj  Petra.

Strašne ma rozčuluje, keď sa nejakým spôsobom ubližuje deťom.Nie som žiadne bojovnica, pri konfliktoch sa radšej dám na ústup.A keď natrafím na hulváta s ktorým neviem pohnúť, pošlem tam manžela. Niekedy ho používam ako biologickú zbraň:-)

Milka

37 Jan Jan | E-mail | 6. května 2007 v 16:43

Ahoj všichni,

manželka našla tuhle skvělou stránku, takže také přispěju naší troškou do mlýna. Máme doma 6-ti letého Filípka s dětským autismem a s vyšetřením sluchu máme také zkušenost. Filda má ještě pořád dost výrazné problémy s řečí a postupně jsme před správnou diagnózou (od jeho 2 a půl roku do 5-ti let) absolvovali asi všechny vyšteření co se dají vymyslet. Takzvané objektivní vyšetření sluchu jsme absolvovali v Praze na Karláku, ale NEBYLA k kvůli tomu nutná narkóza. Dělali to vyšetření v normálním spánku. Původně to bylo plánované s přenocováním, ale protože Filípek usnul už odpoledne, tak jsme jeli domů ještě ten den. Jinak má taky hypercitlivý sluch na některé zvuky a uši si dost často zakrývá, i když v poslední době už míň.

Jinak všichni se držte, a přeju Vám všem, aby i Vaši autíci i při tom zápřahu rozdávali tolik radosti, jako Filípek. Spousta lidí přemýšlí o smyslu života - my už nemusíme.

38 Eva Eva | E-mail | 7. května 2007 v 1:30

Ahoj Jane

To je milý, že zas jednou píše chlap.

Jo naše Marianka si taky zakrývá uši.

Určitě mají ti autíci sluch citlivější.

Nedávno jsem byla s dcerou někde a za ní kejchnul chlap. Mery se tak lekla,  že zařvala na celý kolo. Von se snad zbláznil !  Rozzuřilo jí to tuplovaně, protože si nestačila zakrýt uši. Bylo to nečekaný...

Taky Vám přejem hodně radosti a zase se někdy ozvi.

39 Petra Petra | E-mail | 9. května 2007 v 15:08

Ahoj,to vyšetření sluchu co nám budou dělat by určitě šlo i v normálním spánku, jmenuje se nebo mu jen tak říkaj to nevím,,BERA"

,asi záleží na přístupu lékařů....teť už to nebudu nijak pitvat vždyť nás v březnu obědnali na červen.....a nechtěj zatím nic dál vyšetřovat protože tohle prej je základ....a pak všechno postupně aby se prej něco zbytečně neuspěchalo......takže to tímhle tempem odohaduju taky na 2 a půl roku......vůbec je to všechno takoví divný ,ale hádejte se když oni mají vždycky pravdu....a postupuje se jak řeknou.....

40 alena alena | E-mail | 9. května 2007 v 15:38

Takže ona Ti nedala obvodní ani doporučení k psycholožce, Petro? To je teda fakt divné... Všude jsou čekací doby, takže kdybyste se objednali (třeba k dr. Krejčířové) teď, přišli byste na řadu možná v srpnu - a to už budete mít dávno po vyšetření sluchu... A kdyby se u Tomáška náhodou přece jen sluchová vada prokázala, můžeš přece psychologické vyšetření kdykoli odvolat... Nezkusilas na obvoďačku zapůsobit v tom smyslu, že Ti jde o co nejrychlejší vyřízení dávek? Zkus aspoň to SPC, tam nemusíš mít žádné doporučení a nic neplatíš. Oni někdy dokonce k malým dětem vyjíždějí domů.

41 Petra Petra | E-mail | 9. května 2007 v 16:53

Alčo,zatím nemáme žádné doporučení, u naší psycholožky jsme byli v březnu a jdeme tam 6. června chtějí po nás upřesnění zralosti ,nechce se mi tam, minule napsala že Tom odpovídá vývojově mladšímu batolecímu věku což mě celkem urazilo a ráda s ní proberu z čeho tak usuzuje......, dali nám doporučení přímo k nějaké mgr. ale to jsem odmítla ,chtěla jsem doporučení na ten diagnostický pobyt a právě na to mi bylo řečeno že všechno postupně......přemýšlíme s manželem o té dr.Krejčířové čím dál víc.....asi ale počkáme už na to vyšetření sluchu..........otázka je jestli vůbec bude na cestu ....psala jsem do právní poradny a mám jít na pracák za asi 2200 měsíčně do doby než mi přiznaj tu prodlouženou mateřskou......

To víš že jsem působit zkoušela ......prej to co mám by na prodloužení mat.mělo stačit a to ostatní až po odborných vyšetřeních.....a nejdřív ta BERA takže prej tu žádost na příspěvek na péči nemám zatím ani podávat ......

Ředitelka ze školky mi radí to Svítání taky prý jezděj domů a je to od nás asi 12km. ale čert ví jaký tam jsou odborníci.....

42 alikaa alikaa | E-mail | 18. května 2007 v 18:03

Ahoj, jsem tu novacek, mame doma 4 a pul leteho  hyperaktivniho Aspika, který právě začíná objevovat kouzlo řeči :-)

Zdravim všechny v téhle diskusi !!!

Petro, chci zareagovat na tvoji situaci ohledně příspěvku na péči - myslim si, že žádost podat můžeš klidně už teď, protože oni si pak vyžádají od lékaře posudek a možná ti zrovna určí nějakého, ke kterému jít. Pro tebe by bylo fajn, že pokud by příspěvek schválily, dostala bys jej od data podání žádosti zpětně.

Co se týče byrokracie, jsou naši úředníci nepřekonatelní :-)

Taky jsme vše vyřizovali až na poslední chvíli, vůbec jsem nevěděla jak to chodí a co nás čeká... Ted jsem celkem ráda, že úřady máme do konce roku za sebou.

Tak hodně štěstí!!!

43 Petra Petra | E-mail | 21. května 2007 v 17:13

Ahojky,tak já si teda nechám poradit a žádost podám už teť.......korunky se pak budou hodit...jen nevím jak to zvládnem mezi tím.....sice s tím počítáme ,ale o nějakém šetření nemůže být řeč už takhle vycházíme s odřenejma ušima.......

Tomášek začíná také hezky opakovat slova tak snad to bude lepší.....a brzo se s ním domluvím.....

44 Adélka a Bárt Adélka a Bárt | E-mail | 1. června 2007 v 23:36

Ahoj rodičové!

I my máme doma tuhle vzácnou bytůstku. Je to náš 5-letý syn Bertík. Je to vysoce funkční autista. Od necelých tři let navštěvuje normální školku. Z počátku jsme neměli nejmenší ponětí, proč se to naše mladší dítko chová tak zvláštně a někdy nepochopitelně. Až kolem čtvrtého roku jsme dostali konečnou diagnozu..autismus. Byla to pro nás celkem rána. Člověk automaticky čekal jen to nejhorší. Ale to asi znáte. Prošli jsme záchvaty vzteku, kousáním, útoky na oklí, atd. Chvílemi jsme propadali naprosté beznaději a v slzách se dívali na ten zmítající se uzel, který nereagoval na nic co tak spolehlivě zabíralo na starší dceru Sáru. Ale nedali jsme se. Člověk se nikdy nesmí vzdávat a tím spíš, když musí boxovat za své dítě. Jezdili jsme všude možně, scháněli jsme informace, nové podněty a fígle. A v současné době jsme ve fázi, kdy se malej úspěšně učí barvy. Má problémy s mluvením, ale i to se snad v rámci jeho možností nastartovalo a pomalu se rozpovídává. Je to dítko posedlé počítačem a díky výukovým programům, se spousta věcí o kterých jsme ani nedoufali, že zvládne, objěvila jaksi sama. Problém byl dostat ho od počítače. Naše koordinátorka nám poradila nastavovat kuchyňskou minutku na určitý časový úsek a po zazvonění počítač vypnout. Po prvé se moc zlobil, ale časem to přijal a minutka funguje i na ostatní oblíbené činnosti, které je potřeba časově omezit. Denní strukturovaný program asi taky znáte. Nejdřív jsem si říkala, k čemu mu budou obrázky na zdi, ale on podle nich jede jako podle kuchařky a už je tak mazanej, že si obrázky přehazuje a vyměňuje podle nálady. Myslím, že si se svým auťáčkem každý projde to své malé peklíčko na zemi, ale pak příjdou ty chvilky pokroků a to stojí za to. Větší problém máme s úřady a věčnými peripetiemi kolem odvolávání atd. To by bylo na dlouho, že jo! Všem přeju pevné nervíky a připojuju jedno vyčtené moudro: " Autistické dítě je jako převzácná orchidey, tak jich je málo!" Tak za ně buďme vděčni, že je máme a buďme na ně pyšni!

45 Eva Eva | E-mail | 2. června 2007 v 0:33

Ahoj Adélo  Bárte

To jste napsali moc pěkně. Máte pravdu. Člověk si projde peklíčko. Já si ale připadám jak na houpačce. Někdy je to lepší, někdy mám pocit, že do peklíčka zase sklouzávám. A to mojí Mariance je už 13 let. Ale život bez ní si už taky nedovedu představit.

46 Adélka a Bárt Adélka a Bárt | E-mail | 2. června 2007 v 9:47

Ahoj Evo!

Když nám bylo zděleno, že je malý autista, tak jsem si sedla a brečela a ptala se, Proč zrovna my!!! S odstupem času to beru jako že nám byla dána důvěra, že právě my to zvládnem. Dlouho jsem se bála toho, co nás všechno čeká s přibývajícím věkem, ale pak mi došlo, že nemá smysl řešit to teď. Až to příjde a bude to aktuální, tak to zase nějak dopadne. Teď je teď a každý den nese něco nového. Před měsíce, začal malý zničeho nic vykříkovat NE. Ale opravdu to zařval. Nevěděli jsme co to spustilo. Jestli něco ve školce, nebo něco v televizi. Během hodiny to zařval až 177x a trvalo to pět dní. Už jsme z toho byli téměř šílení. Starší dcera už ani nechodila do školy jak z toho byla mimo. A po pěti dnech se ozval křik a v pokoji na zemi u Lega ležel první zub. Vyvrátil si ho, když zoubkama rozebíral stavebnici. A bylo po křiku. Prostě se mu jen mlel zub a on se tím křikem bránil bolesti. Kdyby do nich tak člověk mohl nakouknout a pochopit alespoň zlomek toho, co se v nich odehrává. Hihihi.

47 Adélka a Bárt Adélka a Bárt | E-mail | 2. června 2007 v 14:08

Pro Petru!

Když jsem si pročítala ty tvoje zprávičky, tak to bylo, jakobych se vrátila k nám před třemi roky. Nejprve podezření na sluchové postižení. Pak nás poslali do Jihlavy na trubičky, které nakonec  synovi nedali, protože při zákroku v narkoze zjistili, že by byly zbytečné. Potom do Brna na Černé pole na Beru. Absolvovali jsme ji bez narkozy. Vyšetření má trvat asi 15 minut a my tam byli přes dvě hodiny. Potom k neuroložce, která je dle mého soudu naprosto neschopná. Dva roky nás pozorovala tím způsobem, že syna jednou za půl roku proklepala, řekla že je nezvládnutý a že jí ničí její hračky v ordinaci, poté co mu půjčila reflexní kladívko a on jí rozmidlil autíčko. Začala jsem se pídit sama a sehnala kontakt na mgr.Dohnalovou v Jihlavě. Je to krajský koordinátor přes autismus na Vysočině. Přímo v Jihlavě pracuje ve SPC i mgr.Blažková, dětská psycholožka a jedna z nejlepších diagnostiček u nás. Jeden den jsme absolvovali pobyt v SPC a oni stanovili diagnozu a dodatečně zaslali psych.eduk.plán, podle kterého jedeme doma i ve školce. Nevím od kud jste vy, ale asi nemá cenu na něco čekat. Kdybychom se v tom nezačali sami realizovat, myslím si, že do dnes rozbíjíme autíčka v Brně a bez diagnozy. Z vlastní zkušenosti si myslím, že když zažádáš o prodlouženou mateřskou a příspěvěk na péči, tak se nic nestane. Úřady mají poměrně dlouhou dobu než vše vyřídí a zamítnou a ty se zase odvoláš a tak pořád do kola. My už to děláme druhý rok a jsme v tom čím dál lepší. Pomalu přemýšlím, že si udělám živnoťák na profesionální odvolávačství.

48 Petra Petra | E-mail | 2. června 2007 v 20:57

Ahojky ,původně jsem si chtěla jen přečíst nové příspěvky a jít žehlit ale tohle mi nedá.....

Adélko,já jsem z Úhřetic je to blízko Pardubic a Chrudimi......naše psycholožka taky neví jak na Toma navíc ho většinou nezajímají hračky, ale její papíry složky, kufřík a počítač,když mu to chce vzít nebo spíš vyrvat z rukou je z toho pěknej řev......,ale on asi není tak hloupej jak si ona myslí tj.na úrovni mladšího batolecího věku když aby tam nemusel být každých 10 min. vymýšlí že chce čůrat......

Ty chodíš normálně do práce? Já přemýšlím o práci domů(šití) aspoň na čas protože ty 2200 z pracáku jsou vážně dost málo,jen nevím jak to budu stíhat...asi v noci......

na Beru jdeme 13.6. jen tak pro zajímavost obědnávali jsme se 5.3.  

takhle dlouho jim u nás všechno trvá a to chtějí jít hezky postupně......narkóza nás asi nemine ,říkaly teda že to zkusí jen v premedikaci jenže tomu nevěřím nějak to na nás moc nepůsobí naposled dostal zřízenec ránu do obličeje koníkem a pak už se Tom jen pral až na sál.......

První zoubek vypadnul nedávno naší Petrušce ....to by jste koukali co bylo za scény málem se kůli tomu ani týden nejedlo jaká to byla hrůza že se kývá...a strašně bolí.....

49 Petra Petra | E-mail | 2. června 2007 v 21:51

Ahoj Alčo,chtěla bych se zeptat a ty to určitě víš....na ten diagnostický pobyt v Motole musíme mít doporučení od neurologa nebo stačí někdo jiný třeba psychiatr...ptám se proto že moje kamarádka má taky kamarádku psychiatričku a pořát mě jí vnucuje že nám určitě pomůže...ale já tam nechci chodit zbytečně ,jsem už celkem otrávená z toho vysvětlování a popisování něčeho co nevede k ničemu.......já teť už počkám na ty uši aby mě to pořát nepředhazovali a pak si za tím půjdu sama......

Dík Petra

50 Adélka a Bárt Adélka a Bárt | E-mail | 2. června 2007 v 23:23

Ahojky Petro!

No do práce jsem chodila do té doby než jsme se dozvěděli diagnozu. Když jsem se potom chtěla vrátit na původní místo do MŠ, protože jsem po domluvě souhlasila s dočasným umístěním do ZŠ, tak mi ředitel řekl, že domluvené slovo neplatí a že mě do školky nevrátí, jelikož by veřejnost nesla nelibě, že jsem ve školce s postiženým synem. Chvilku jsme se slovně napadali a pak jsem mu s tím prostě praštila. S někým, kdo proti mě využije to nejbolestivější, pracovat nemůžu. Podařilo se nám po půl roce vyběhat mateřskou a teď si užívám domova. Jinak k tomu zákroku co vás čeká.....nevím kolik je vašemu cvrčkovi, ale Bertík to prodělalasi ve dvou letech. Trvalo to teda opravdu neúměrně dlouhou dobu, ale podařilo se i bez narkozy. My v pondělí odjíždíme na kliniku do Brna, kde v celkové anestezii projdeme magnetickou rezonanci a snad i zubaře. Tedy jestli do toho zase něco nevleze. Objednaní jsme od půlky ledna.

Zatím ahoj Aja a Bárt

51 Eva Eva | E-mail | 3. června 2007 v 0:00

Adélo a Bárte

To mě teda rozhodilo. Jak může někdo říct, že by ve školce neměl být tvůj synek, protože je postiženej. To mi hlava nebere. Nebo ten člověk nemá ani průměrnou inteligenci. A nebo to neni člověk ?

52 Adélka a Bárt Adélka a Bárt | E-mail | 3. června 2007 v 10:08

Ahoj Evo!

Nešlo ani tak o postižení syna, jako o nechuť dodržet dané slovo. Potřeboval si tam asi dosadit své příznivce, co nebudou pořád do něčeho vrtat. No a tak se mu tento argument prostě hodil. Je to zmetek a nechápu jak někdo tak citově plochý může dělat ředitele ve škole. No ale to je už za mnou.

53 Petra Petra | E-mail | 3. června 2007 v 22:43

Ahoj Adélo,našemu Tomovi budou v pátek 4 roky ....a tu beru nám už jednou zkoušeli udělat...a to asi tímto způsobem dvě sestry ho chytli a když kopal a ječel tak ho zas pustily ,asi tak po minutě s tím že to nejde že musí být naprosto v klidu.......nevím proč mu to teda neudělali už dávno ....když spal nebo při mandličkách či trubičkách......ale to už je teť zbytečný rozčilování.....

taky by jsme potřebovali zubaře všechny zoubky se nám kazej a kartáček do pusy jedině za použití hrubé síly.....ale zatím to nechávám pořát samá narkóza a zoubky stejně budou muset ven tak pokud to nějak nezlobí...nebudu ho trápit........jen to čištění by to chtělo.........

S tou školkou nemám slov snad jen to že ředitel je primitiv.....

54 Milka Milka | E-mail | 3. června 2007 v 23:33

Ahoj Petra.

Gratulujem dopredu k Tomáškovým narodeninám :-)

Luky si tiež nechcel umývať zúbky.Tak som mu ukázala tie svoje ako odstrašujúci príklad.Mám jeden príšerný zub, ktorý z väčšej časti tvorí amalgán.To ho presvedčilo aby vzal kefku do ruky.A ešte som mu vysvetlila, že keď si nebude umývať zuby, bude mu  z pusy smrdieť ako tchorovi.A to sa mu už vôbec nepáčilo.Odvtedy si ich umýva a pokaždé na mňa dýcha aby som to pre istotu skontrolovala.Tchor sa stal u nás silným argumentom aj pri kúpaní :-)

55 Petra Petra | E-mail | 4. června 2007 v 12:10

AhojMilko, děkuju za přání k narozeninám pro Tomáška ,víš máme pořát ten problém že jako by neposlouchá nebo nechce slyšet....takže když mu něco říkám otočí se a odchází......když chci aby něco udělal tak mu to řeknu ,ale musím ho popadnout za ruku a jde se....tak jako z oblíkáním řeknu, oblíknem pojď bude ti zima ,hele to je krásnej pejsek na kalhotách no a musím ho vzít a oblíct protože ječí že ne ......navíc je za 10min. nahatej nebo aspoň bez kalhot a jde se nanovo.....taky bych nějakej hnusnej zub našla ,ale asi to nepomůže.......jeho to prostě nezajímá....

Už máš to svoje ICQ ?

56 Milka Milka | E-mail | 4. června 2007 v 12:31

Ahoj Petra.

Hlavu hore, netráp sa:-) Keď mal Luky 4 roky a chceli sme ísť von, naháňala som ho po celom byte a nakoniec som som ho násilím vytiahla spod postele.Raz u nás bola švagriná a pozerala na ten cirkus s obliekaním s otvorenou pusou.Pre mňa to bola celkom bežná prax, ale ona to videla prvý krát.A to je učiteľka v MŠ.

Tak sa idem registrovať, som technický antitalent, možno budem musieť počkať na dcéru :-) Vydrž!

57 Milka Milka | E-mail | 4. června 2007 v 12:46

to číslo je 438732310

Čo ďalej?

58 Adélka a Bárt Adélka a Bárt | E-mail | 4. června 2007 v 19:27

Ahoj lidičky!

Tak dnes jsme měli s Bertěm nastoupit v Brně na kliniku kvůli té magnetické rezonanci. Máme to do Brna 200km. Je to domluveno od ledna a to včetně detailu, že matka je při hospitalizaci nezbylná. A když jsme ráno přijeli, tak nám bylo řečeno, že se mnou nepočítají, ale jestli na tom trvám, tak mi seženou místo někde na ubytovně a malej bude na oddělení sám. Tak jsem jim odpověděla, že za těchto podmínek nemohu se zákrokem souhlasit. Dívali se na mě jako na idiotku. Proč by nemohl 5letý kluk být na oddělení sám. Tak jim říkám, v papírech máte diagnozu autismus. Ale evidentně netuší co to obnáší. A to je prosím klinika dětské neurologie. Kdybych byla mrcha a nezáleželo mi na synkovi tak, jak mi na něm záleží, vrzla bych jim ho tam, ať si holky užijou. Má sílu jako malej bejček a zkrotit ho chce velkou zdatnost. Ale to bych mu nikdy neudělala. Jsme doma a mám sto chutí se na celou slavnou rezonanci vymňouknout.

Chtěla jsem se ještě zeptat, jestli neznáte nějakou příručku ohledně strukturované výchovy. Sice užíváme struktur.plán, ale občas se potýkám s tím, že nevím, jestli to děláme správně.

59 Lucie Lucie | 4. června 2007 v 20:19

ahoj Adélko a Bárte,

my máme magnetickou rezonanci domluvenou na 2.7.

Dneska mi tam ještě naše hodná paní neuroložka volala a zajištovala mi tam pobyt se Štěpánkem, už mě tam měli jednou podtrženou, že tam s ním musím být, to by opravdu jinak nešlo a malému by to způsobilo trauma. Takže už ted sbírám všechny síly na ten týdenní pobyt. Brněnská dětská nemocnice je tím trošku proslavená, že posílají maminky na ubytovnu, jedna moje kamarádka se tím nenechala odbýt a přivezla si tam matraci /prý jí to dovolili/.

Zkus to Adélko taky přes vaší paní doktorku, určitě ti pomůže,

když jim to nařídí ona, určitě jí neodmítnou. Držím palce.

60 Lucie Lucie | 4. června 2007 v 20:34

Ahoj Peto,

dneska jsem na tebe myslela, ohledně té výpovědi, doufám , že to "dobře" dopadlo. Když už je řeč o zubech, já jdu zítra k zubařce a už ted jsem na tom špatně : minulý týden mě tak rozbolela 5 vlevo dole / paní zubařka mi zdělila, že mi umřel zub/, takže vyvrtat a přeléčit, je to maminka mé nejlepší kamarádky, tak jsme se domluvily, že to zvládnu bez umrtvení, no to byla bolest, troufnu si tvrdit, že to bylo horší než porod, ale vydržela jsem to.  Z ordinace jsem vylítla rychle do auta , rukama jsem si držela tvář a opravdu jsem nemohla ani mluvit. Davídek mě utěšoval " maminko, neboj, to přestane bolet", doma mi vytáhl mou " všeléčivou" nahřívací dečku, dala jsem si Ibalgin a dečku na tvář a do půl hodiny byla ta strašná bolest pryč. Jenže dny ubíhaly a mě to bolí ted víc než předtím a představa, že mi do toho zítra bude vrtat je hororová . Mám strach, že bude trhat. Umřel mi zub a tak držím smutek :-)))

Milá Petro přidávám se ke gratulantům a přeji tvému Tomáškovi vše nejlepší k jeho narozeninám a  aby se mu / a i tobě / splinilo všechno, co si jen bude přát!! :-)))

61 Petra Petra | E-mail | 4. června 2007 v 21:16

Ahoj Lucko,chtěla jsem jít kůli tý výpovědi dneska ,ale pak jsem si to rozmyslela manžel byl po noční a tak bych tam musela s Tomem kterýho by musel někdo pohlídat na bráně, jedeme zítra všichni a pak rovnou na pracák.....bojím..... bojím ,to zas bude vykládat jim že do práce nemůžu a proč .....a manžel z toho má ještě legraci prej jsem jeho nezaměstnaná....no někdo je nezaměstnanej schválně ,ale mě to teda nervuje......

Děkuji za přání pro Tomáška .....chtěla bych vědět co si přeje.....zatím jen hádám .....

Zoubek ti na dálku foukám.....moje osmičky ....taky horší než porod.... ještě že už je nemám......nech si dát inijekci ta jen tlačí .....a drž se ....

62 Adélka a Bárt Adélka a Bárt | E-mail | 4. června 2007 v 23:21

Ahoj Lucie!

Chtěla jsem se zeptat, jaký význam má vlastně ta rezonance? Je mi jasný, že na tom bazírují neurologové, ale bude to mít vůbec nějaký efekt pro to dítě? Mám z toho všeho pocit, jako by si jen doplňovali kolonky co všechno ještě nemá za sebou. Po poslední narkoze se více jak měsíc bál a pak byl dlouho bez větších pokroků. A teď je zrovna celkem v pohodě a nastartoval spoustu věcí, tak se mi nechce ho podrobit něčemu, co uspokojí paní doktorku, že má další bodík na kontě a Bertíka to zase zastaví. Notabene, když jsem viděla ten jejich zájem .......

63 Lucie Lucie | 5. června 2007 v 6:04

ahoj Adélo a Bárte,

magnetická rezonance je vyšetření při kterém se zjištují anomálie na mozku, které nebyly vidět na CT. Nevím jestli se s tím pak dá ještě něco dělat, to asi ne, ale aspon se ví, co se stalo, pokud se teda něco stalo. My už máme Ct za sebou a genetika by měla dojít každým dnem.

Adélko z m ého pohledu maminky si udělala správně, jako Bertíkova maminka máš právo a to až do jeho 6 let , být přítomna u dítěte 24 hodin denně, natož pak u autíka, to je úplně jasné, že tam musíš být, kdo jiný se o něj bude tak dobře starat a kdo mu poskytne tak vydatnou péči než milující obětavá maminka. V tom by ti měli vyjít vstříc!! Určitě, ale na to vyšetření běžte, když už to není dobré pro nic, tak snad aspon pro výzkum.

A také jsem někde slyšela , že maminky autíků mají nárok i na stravu zdarma. Bude opravdu nejlepší, když tam zavolá vaše paní doktorka a domluví to, jí ne neřeknou, to je totiž naprosto nemožné, aby tam byl autík sám.

U Štěpánka je to  tak, že si veškeré infuze snaží vytrhnout z ruky a někdo ho musí pohlídat a ten někdo budu samozřejmě já, protože jedině já vím, jak na něj, jejich postup by byl ho přivázat a kdyby moc vyváděl tak nějáký ten Diazepámek, což by ho teda opravdu rozhodilo a to je slabé slovo.

Adélko držím ti palce, zachovala si se moc statečně.

64 Lucie Lucie | 5. června 2007 v 6:11

Ahoj Peto,

děkuji ti moc za povzbuzení, tobě at to dneska taky " vyjde"!

Zoubek moc, moc bolí, no nechci to vidět. Naštěstí, já žadné osmičky nemám a kdybych měla, tak už jsou dávno vyvrtané ze všech stran.

Tomášek si určitě přál něco moc krásného, však za čas řekne sám co to bylo, důležité je, že začíná mluvit, to je super, já se taky modlím, aby Štěpánek začal, zatím říká Tata a pár slabik, tak snad se trochu rozmluví.

Tak zlom vaz! :-)))

65 Petra Petra | E-mail | 5. června 2007 v 18:45

Ahoj Lucko,tak mám tu výpověď za sebou a ještě že jsme jeli všichni od 8 ráno jsem běhala všude možně až do tři čtvrtě na 11 bylo to horší jak nástup.......pak jsme dojeli na ten pracák .....no a oni mi řekli že mám přijít až v pondělí protože mám zkončenej pracovní poměr až k 8.6. ,navíc mi dali vyplnit žádost o zprostředkování zaměstnání tak nevím na co mi to bude aby mě pak nehonili ještě někde po podnikách to by mě teda vážně kleplo ......jediný štěstí je že je to stejná budova jako posudkovej , protože tam musím donést lékařskou zprávu tak to vemu při jednom.

Zítra jdeme k psycholožce...tak jsem zvědavá doufám že zas nenapíše mladší batolecí věk to by mě  naprdla.

A co Tvůj zoubek je to dobrý nebo Tě potýrali a Ty teť sedíš z nahřívací dečkou a proklínáš svět.........

66 Lucie Lucie | 5. června 2007 v 20:38

ahoj Petro,

tak ti to nakonec dobře dopadlo, no mě vlastně taky, vrtání nebolelo, což se teda divím, ale ještě jsem to mrtvé úplně neměla, takže ještě jedno přeléčení, ovšem nejlepší byla ta procedůra, kdy paní doktorka zjištuje drátkama hloubku ponoru kořenů mého zubu, dále pak profouknutí vzduchem a prostříknutí vodou " vřele doporučuji!!! ". To jsem si teda užila, nicméně během pár hodin mě to bolí znovu, jak čert, tak si to natírám Babydentem pro miminka a Ibalgin je pro mě už denní chleba, myslím, že už mi vůbec nezabírá. Ještě , že jdu za šest dnů znova, no snad to něják vydržím.

Tak at zítra pochodíte u té psycholožky dobře, mě se zdá, teda z toho co píšeš, že se Tomášek dost zlepšil. To ale posoudíme mi maminky stejně nejlíp, protože mě se Štěpula chová u doktorů samozřejmě taky jinak než doma, v cizím prostředí a hlavně, když je unavený, tak s ním vůbec není řeč, takže se to těžko posuzuje. Já mám pocit, že jak poslední dobou jezdíme pořád jen po doktorech, tak , že  je z toho pořád víc nervoznější.

Ale jsem strašně štastná, protože jsme byli včera u naší paní neuroložky a ona mě pochválila za to jak to umím se Štěpánkem. Moc mě to potěšilo. :-)))

67 Adélka a Bárt Adélka a Bárt | E-mail | 6. června 2007 v 9:56

Ahoj Lucie!

Tak takovou neuroložku se dá pouze závidět. Ta naše se dokonce divila, když jsem posledně trvala na přítomnosti při hospitalizaci a konzultovala to s kolegyní. Budeme asi muset najít někoho jiného. K této paní nemám moc důvěru a pak je to o ničem.

68 Petra Petra | E-mail | 6. června 2007 v 14:14

Ahoj Lucko to mě vážně mrzí že to pořát bolí šťourání do zubu drátkama znám a ještě když ti tam nastříkaj něco co chutná jako Savo to je teprv super......kterej to máš zub?já když by to nebyl nějakej přední tak bych ho dala asi vytrhnout než se trápit....

Ja k jsme pochodily u psycholožky ? Koukni na všehochuť te´t jsem to dopsala ....a Tomášek se vážně hodně zlepšil zopakuje občas i nějakou kratší větu z pohádky ,ale to asi není pokrok protože to neříká cíleně a prej tomu ani zřejmě nerozumí......navíc neumí chodit po schodech přisunuje nohu.....také známka retardace......no nic ....to nemá cenu rozebírat....nejdůležitější je to aby se Tom cítil dobře...ne nějaká zpráva........

69 Carllita Carllita | E-mail | 7. června 2007 v 22:27

Ahoj Petro,Lucka taky nestřídá nohy,když jde po schodech jen občas,když jí upozornim.A řeč?Jako v pohádce,často to nemá hlavu ani patu,jen já vím co tím myslí.

Lucko,se zoubkama Tě lituju.Já když jsem byla naposled u zubařky,udělala mi rentgen a zjistila,že my rostou osmičky úplně blbě.Napsala mi papír a řekla ať si dojdu na Karlák,že mi je vysekaj.Udělalo se mi zle už jen při tý představě,tak jsem jí řekla,že tam půjdu až najdu odvahu,ale že si myslím,že jí nejspíš nenajdu.Ona to řekla jako by nic,jako by řekla"tyhle boty vyhoďte".Kája

70 alena alena | 8. června 2007 v 12:32

Taky mi "sekali" moudráky, Kájo. Není to ve skutečnosti tak hrozné, jak to zní. Dají Ti injekci, další operace popisovat radši nebudu. Necítíš skoro nic. Za nějakou půlhodinku je hotovo... Akorát to trochu bolí potom...

71 Romana Romana | E-mail | 8. června 2007 v 13:20

Já byla u zubařky taky, před měsícem se mi zlomil kus zubu, tak mi ho rozvrtala, sdělila mi, že mi v tichosti odešel, nacpala mi do něj nějaké svinstvo-pardon, ale líp to fakt nazvat nejde, v pondělí mi to po 3 týdnech vytáhla a čistila mi malinkatýma pilníčkama kanálky v kořenech.Fuj! Nebolelo to, ale zpocená jsem byla......v pondělí tam jdu zas, ani jsem se neptala co mi bude dělat, nechám se překvapit. Zuby jsou potvory zákeřný! :-)))

Dneska jsem odeslala odvolání kvůli ztp.....budu čekat co moudří úředníci vymyslí.....přiložila jsem poslední zprávu od psychiatra....uvidíme :-/

72 Carllita Carllita | E-mail | 8. června 2007 v 21:53

Romčo,s odvoláním držím palce,doufám,že dopadnete líp než mi.

Álo,dík za útěchu,ale stejně si je tam radši nechám.Jsem sralbotka.Kája

73 GEJBY GEJBY | E-mail | 9. června 2007 v 20:13

My jedeme na magnetickou rezonanci 27.6. a právě se obávám jestli tam budu moct být sním.Jedem do Prahy do Krče sanitou.Ajestli budu nucena jet domů,tak mě asi uvidíte v televizi,jak jsem se ztratila.Jsem z vesnice a vPraze jsem byla asi jako 10letá.

74 Eva Eva | E-mail | 10. června 2007 v 16:10

No Gejby

Buď v klidu. Já sem rozená v Praze a žila jsem tam 35let. Teď tam nebydlim a když tam jedu tak to vypadá asi takhle. Někde stojim s autem a volám Kristýně/starší dcera/ Hele jak najedu na tuhle silnici, tak mě někde budou chytat do sítí, protože každej jede 150 a já  tu bejt vůbec nechtěla, ale sem tady protože tam kde jsem jela je objížďka. A tam jsem se zamotala.

No tak jí popíšu ulici a voni pro mě přijedou a já za nima jedu jak nesvéprávná. Takže vydrž s nervama. To neni v tom, jestli si z Prahy nebo ne.Obávám se že je to v něčem jiným.Ale já si to nějak nechci přiznat. Jako, že má můj manžel pravdu viš.

75 Carllita Carllita | E-mail | 11. června 2007 v 21:42

Ahoj Čalalo,Lucce opravovali zoubky pod narkózou a i to byl děs.Ale zoubky co se kývou jí moc nevadí,pár jich vypadlo samo,jeden zůstal v pizza placce(od tý doby jí nechce) a dva si vytrhla sama ve školce.Zoubkovou vílu u nás nemáme,Lucka to moc nechápe,jsem ráda,že trošku chápe aspoň Ježíška(doufám).Nejsem si jistá,jestli jí někdy budou moci zuby vrtat jen tak,spíš si myslím,že ne.Vojta je úžasnej,že tu jednu plombu vydržel.Kája

76 Eva Eva | E-mail | 12. června 2007 v 2:38

Čalalo

Zoubková víla to je pěkný. Ale jak píše Kája. U nás by zubař byl možný jedině v narkóze. Naštěstí si  Mery neustále čistí zuby, tak se to ještě nestalo, ale určitě to přijde. Jenom o tom píšu a dělá se mi špatně.

77 Carllita Carllita | E-mail | 12. června 2007 v 9:54

Čalalo,já Lucku dokonce podezírám,že se jí to trhání zoubků líbí,když si vytrhla ten druhý říkala jsem jí ,hlavně ať už si žádný netrhá.Má je ve skleničce a často na ně kouká.v tomhle směru je asi trošku zvrácená.Kája

78 GEJBY GEJBY | E-mail | 12. června 2007 v 20:51

Ahoj holky.Zuby to je u nás noční můra.V pondělí jedem s Jiříkem na kontrolu,a už s děsím tedˇ,aby neměl kaz.Protože mu je můžou ošetřit jen pod narkozou.Jiřík už se klepe v autě i když jde jen na prohlídku.Na křeslo ho nikdo nedostane.Ukazuje zoubky hned za dveřmi na židli.Ono uplně stačí,když to vidí v televizi.To bere nohy na ramena a řve.Gejby

79 Petra Petra | E-mail | 12. června 2007 v 21:49

Ahoj Kájo,když už si začala o tý zvrácenosti,nám teda zatím zuby nepadaj ,ale čím mě Tom dostal bylo to když si jako malej asi 2 letej šáhnul na žehličku jen tak jedním prstíčkem zařval jau a šáhnul si znova celou dlaní...když se to zahojilo ještě jsme se tomu smáli,jenže já si všimla že má dost často na špičce ukazováčku puchejř...tak jsem ho začala pozorovat ....je zapnutá trouba ,,pálí" a šáhne si ,žehlička .....i když opatrně zase si šáhne.........doufám že ho to přejde a nebude si třeba záměrně ubližovat.......

80 Lucie Lucie | E-mail | 13. června 2007 v 7:55

Já mám tak trochu pocit, že ty autíky fascinuje ohen, protože je žlutooranžovej a krásně se vlní, no nemám pravdu Tomáši ?

81 Romana Romana | E-mail | 13. června 2007 v 13:25

asi jo, Mikeš oheň miluje....rád na baráku vaří babičce venku v kotli brambory pro prasátka....sedí u toho,otevřené dvířka a kouká :-)))

82 Adélka a Bárt Adélka a Bárt | E-mail | 13. června 2007 v 14:56

Náš malej oheň taky miluje. Manžel je kovář a Berťa s ním tráví spoustu času v kovárně u víhně. Mám pocit, že ho to uklidňuje. S tou rezonancí zatím nic neřeším. Zkusila jsem jenou nemocnici, ale tam od toho dávají ruce pryč vzhledem k diagnoze. Asi to budeme muset absolvovat v tom Brně. A celé tři měsíce to neustále potvrzovovat.

83 AVE AVE | 15. června 2007 v 0:57

Petra: "...jenže já si všimla, že má dost často na špičce ukazováčku puchejř......tak jsem ho začala pozorovat ....je zapnutá trouba  a šáhne si, žehlička .....i když opatrně zase si šáhne..."

--> Jasně, šáhne si, pálí to. Pokaždé se to opakuje. Splňuje to to, co očekává. Je to předvídatelné. To je přesně to, co autíci "potřebují". Proto to asi zkouší znova a znova a i přes tu bolístku ho to naplňuje uspokojením.

84 Petra Petra | E-mail | 16. června 2007 v 9:31

Ave, takhle rozebraný to je ještě příšernější.........jen nevím co ho uspokojuje víc jestli to že to opravdu pálí nebo to že to bolí když se zpálí........

85 Adelka a Bárt Adelka a Bárt | E-mail | 27. června 2007 v 16:36

Ahojky lidi!

Tak se mi po všech peripetiích podařilo najít nemocnici, kde nám udělají mag. rezonanci v plné anestezii, ale ambulantně. Ráno přijedem a po vyšetření hodinku počkáme a amůžeme domů. Žádná hospitalizace. Nic. Je to soukromá ordinace ve státní nemocnici. Hradí to pojišťovna, takže ani finančně nás to nijak nezatíží. Je to v Prostějově. Mám dojem, že se to jmenuje Medhope.

86 Martina Martina | 30. srpna 2007 v 15:01

Ahojky holky, nam uz delali magnetickou resonanci a predstavte si, ze nase Zlaticko s AS to ulezelo bez narkozy!!! A to je ji 3,5 roku a je hyperaktivni. Nez ho uspite, zkuste to, jestli prece jen by to neklaplo. Pokud si sednete k hlavicce a budete blizko, melo by to klapnout. Jsou tam teda rany, jako by nekdo bouchal kladivem do plechu, jednou rychle, jednou pomalu, je to nepravidelne, ale pokud podrzite bradicku, melo by to byt O.K. Zkuste to! Nam taky doktori tvrdili, ze to neulezi a ulezela. Ale pripravovala jsem ji na to tyden a trenovali jsme lezeni v klidu. Hrali jsme si s plysovou hrackou, ze jede do tunelu a nesmi se hybat a simulovala jsem velky hluk.

87 Martina Martina | 30. srpna 2007 v 15:01

Holky, ceka nas prvni navsteva domova lidi ze socialky ohledne Prispevku na bezmocnost. Nevite, jak to probiha, na co se ptaji, co je zajima a co chteji videt? Nemate nekdo zkusenosti konkretne s olomouckymi? Budu vdecna, ale za jakoukoliv radu, abych se pripravila.

Diky moc moc!

Komentáře jsou uzavřeny.